Velký školkový speciál

Do školky se mi Medu dávat nechtělo. Hodně jsem to zvažovala, ale nakonec se situace vyvrbila tak, že od února nastupuji zpět do práce, takže jsem se rozhodla, že po společně stráveném podzimu venku bude načase začít se zvykáním.

Budu ráda, když vás náš školkový příběh inspiruje - v dobrém, ale třeba i odradí od něčeho, co jsem udělala já špatně. 

 

Moje představy

Prozatím plánuji dát Medu do školky od listopadu na tři dny v týdnu s tím, že ve čtvrtek máme kroužek (zpívánky), v pátek plavání, pak víkend. Budeme mít tedy ráj na zemi: třídenní pracovní týden. Plavání sice na začátku prosince skončí, my ale se zkráceným týdnem nepřestaneme – zpívánky běží až do konce ledna, takže společné pátky si necháme jako malé rozmazlování se.

Meda bude chodit na dopoledne a po obědě bude chodit domů. Zpočátku plánuji ještě kratší dny ve školce na zvykání. Od února to ale začne naostro: pět dní ve školce. Uvidím, co mě čeká v práci, zda bude Meda moci chodit domů stále po obědě, nebo bude muset ve školce spát. Počkáme, co přinese čas (a rozvrh, přeci jen učím na střední škole a netuším, co mě čeká, ač jsem si zažádala o zkrácený úvazek).

 

Naše přípravy

O školce mluvíme. První věc, kterou se dcera naučila, byla „máma přijde“. Protože máma vždycky přijde! A nebo táta. Nebo babička. Nebo strýc. A nebo teta Nela. Ano, přesně takhle to vždycky Meda vyjmenovává. S tím, že většinou hned za mamku umisťuje strýce, který sice z hypotetického vyzvedávání ve školce radost nemá, ale Meda ji má o to větší!

Další důležitá věc, kterou si stále opakujeme, je paní učitelka – protože paní učitelka POMŮŽE. Jsou to návodné otázky: kdo ti pomůže ve školce, až budeš potřebovat čůrat? Paní učitelka… Když náhodu řekne, že jí pomůže maminka, tak upozorním, že ne, protože? „Je v práci“. To je sice hodně abstraktní věta, ale Meda už ví, že když je táta „v práci“, nemá smysl ho hledat doma, žejo, protože odjel. Když má Meda hlídání a já jsem pryč, začala jsem používat informaci, že jsem v práci. I když jdu třeba do divadla. Prostě nejsem doma. To bohatě stačí, máma není – ale PŘIJDE! Protože máma vždycky přijde!

Na doporučení jsem koupila knihu Lesníškolka, kterou si Meda hodně oblíbila a čteme ji několikrát týdně. Knížka je zábavná, edukativní, vtipná. Ale hlavně je zcela nenásilná. Název by mohl být zavádějící – lesní proto, že v ní nevystupují děti, ale zvířátka z lesa.

Také jsem dostala od kamarádky sešit, který připravila pro svého syna: personalizovaný manuál k „naší“ školce – obrázky školky, dětí ze třídy, celá kniha je sestavou školkového dne od vstupu přes převlékání, hraní, vycházku, jídlo až po vyzvednutí maminkou. Za mě je to absolutně výborná pomůcka!

Především tedy proto, že obsahuje autentické fotky z naší školky - Meda tedy přesně věděla, kterými dveřmi vstupuje do školky, jak vypadá šatna, toalety, jak vypadá její kuřátko. Viděla, kde se jí, že jsou ve školce malé židličky a stolečky. Protože ve školce už v minulosti byla, poznávala ji z fotek, ukazovala mi hračky, se kterými si chce hrát (kuchyňka, na tu se těší moc!).

Co ještě musíme opravdu natrénovat jsou odchody. Zvládáme včas odjet na plavání i na zpívánky, ale je to odjezd v 9. Být ve školce nejpozději v 7:30 (až začnu chodit do práce, tak nejpozději v 7:05) bude jiná liga. Sice ráno vstáváme kolem 6:30, ale na snídani se často dostaneme o hodinu a půl později… Tady máme velkou rezervu a hodně prostoru pro zlepšování se. Obě…

Pro Medu jsem také vytvořila týdenní kalendář, aby věděla, které dny ji čeká školka, kdy plavání, zpívánky, kdy půjdeme do Sokola, kdy k babičce, kdy pojedeme na výlet. Chci věřit, že i tohle společné plánování nám pomůže zvládnout změnu denního (a týdenního) režimu.

Musím uznat, že naše povídání o školce přineslo ovoce - asi týden před nástupem do školky jsme povídání zintenzivnily, výsledkem je, že každého, koho na ulici potká, obšťastní informací, že "Meda půjde do školky". Protože ji tu skoro všichni znají, tak se s ní dá každý do řeči a povídá, jak je ve školce hezky.

 

Nákupy do školky

Ve školce mají všechny děti školkový kapsář. Na nás je vyřešit věci ze školkového seznamu, který zahrnuje následující: náhradní oblečení, oblečení a obuv na zahradu, přezůvky, hřebínek, pyžamo, pláštěnka, hrníček, box na odpolední svačinu, kapesníčky.

Zpočátku jsem nakupovala sama, postupem času jsem ale začala věci vybírat s Medou – aby si k nim utvořila vztah, aby věděla, že nakupuje „do školky“.

První, co jsme vybíraly společně, byly samolepky na značení oblečení a věcí, které do školky bude mít. Sice ve škole dostala přidělenou značku kuřátka, kterou bude mít na svém kapsáři a na židličce, ale já se rozhodla kuře nerespektovat při značení osobních věcí. Důvod je prostý: příští rok může dostat úplně jinou značku, takže je to zcela zbytečné. Navíc Meda sama si vybrala pejska, protože ten z nabídky vypadá úplně přesně jako náš Andy. Takže bylo rozhodnuto, ač matka chtěla tučňáka. Bohužel, můj první velký ústupek. Druhý ústupek byla barva pozadí samolepky. I když tady jsme ustoupily obě: já z petrolejové, Meda z rudé jak ruské trenky… Takže má limetkového pejska 😊 Velké radosti malého dítěte! 

Samolepky jsem nakonec koupila na stránce Happy Label. Možností je pro nákup samozřejmě více, ale tady mi sedl přístup i výběr. Původně jsem zvažovala ještě nákup razítka na textil, to je ale na mamashopech neúměrně drahé, našla jsem tedy variantu nechat si jej vyrobit v razítkárně o třetinu levněji. Nakonec jsem od toho ale ustoupila, protože jsem koupila set obsahující samolepky i nažehlovací štítky a mou potřebu množství značek jsem plně pokryla. Bohudík (a nebo bohužel?) jednou provždy – nažehlovačky je téměř nemožné odlepit. Ale což, holt někdo bude dědit Mediny kalhoty i se jmenovkou… Při nákupu jsem využila dopravu zdarma a udělala objednávku větší – nejen pro Medu, ale i pro její kamarádku a ještě pro Medu verzi „větší holka“, takže budeme mít zásobu značek i na další rok školky a nebo možná spíš do první třídy. Holt šetřivá matka… 

Uvidím, zda se v budoucnu k razítku ještě vrátím a budu jej používat na drobnější oblečení, protože by byla spotřeba samolepek příliš veliká, pokud bude nutné označit každé kalhotky. Ale to ukáže až ostrý provoz.

O bačkorkách jsem měla jasno. Na nákup jsem vyrazila naživo, ač jsem jinak internetový typ. Prostě jsem chtěla nohu nechat kloudně přeměřit, bačkorky vidět a osahat a hlavně vyzkoušet. Původně jsem chtěla capáčky, ale nakonec jsem se rozhodla pro klasičtější verzi, i když tedy ne pro typickou bačkorku našeho dětství. Nakoupila jsem v prodejně Botičkov v Chrudimi, vybrala jsem barefoot bačkorky Anatomic, ty ale nakonec Medě neseděly, byly příliš široké a zjevně jí nebyly pohodlné, sama řekla, že je nechce, takže jsem musela sáhnout po užším modelu, který ovšem není barefoot. To mě trošku mrzí, ale Meda je z bačkor nadšená a to je v tuhle chvíli pro mě zásadní, protože je to motivační prvek. Boty patří mezi kompromisní obuv – jsou ohebné, prostorné ve špičce (i když ne tak široké jako BF), mají ale pevnější opatek.

  Hřeben s očkem byl překvapivě oříšek, sehnala jsem kartáč na vlasy v DM. Hrníček jsem nakonec koupila bez oušek a malý (1,5dlc) – když se polije, tak ne moc… Koupila jsem i školkový box na svačiny, i když mi bylo jasné, že pravděpodobně budu krabičky střídat tak, jak mi to přijde pod ruku. Pyžamko jsem pořídila v Lidlu, i když to byl nákup spíše pro jistotu, doufám, že Meda ve školce moc často nebude muset spát, nicméně do kapsáře jej dám - i pyžamo může být náhradní oblečení, když bude nejhůř. Boty na zahradu jsou barefoot D.D.step (z druhé ruky, protože u BF není problém obout již nošenou obuv, navíc počítám, že tyto botky jsou opravdu jen rezervní, kdyby náhodou – už jen proto, že do školky nastupuje v listopadu, takže řešit budeme spíše sněhule).

Batoh jsem do kapsáře přihodila navíc, mimo seznam. Jedná se o malý látkový vak, který se bude hodit – na špinavé prádlo, výrobky ze školky nebo třeba na něco úplně jiného. Prostě tašek nikdy není dost… Pláštěnku jsem se rozhodla neřešit, stejně jako kalhoty na zahradu – pořídili jsme v Lidlu softshellový overal, který je nepromokavý. Meda do něj pohodlně skočí, zapne zip a nemusí řešit kalhoty a bundu. A já nemusím řešit, že si ve školce sice vezme kalhoty na zahradu, ale k tomu hezkou bundičku, ve které přišla do školky… A nepromokavost je bonus, který mi usnadní pláštěnku. A Medě vlastně taky, protože počítám, že pláštěnky nemá nikdo moc rád.  

 A jak to nakonec bylo...

Postupně vám budu sepisovat, jak se teorie měnila v praxi...

První návštěva ve školce přišla neplánovaně: v pondělí mi zavolali, že je ve středu vánoční focení a zda chceme přijít. A tak jsme šly. Protože se v našem oddělení fotilo, zdržely jsme se opravdu jen krátce, ale to důležité jsme zvládly: kde je šatna, kde je Medin kapsář, kde jsou záchody (včetně vyzkoušení, zda na něj sama vyleze, to bylo pro Medu důležité), kde má svůj ručník... Pohrála si, viděla se s paní učitelkou. No a nejvíce si užívala podzimní výzdobu, ta se jí líbila neuvěřitelně moc.

Cestou domů jsme se stavily v obchodě pro "kouzelnou fixu". Zvažovala jsem, jak předcházet smutkům ve školce. Některé maminky dávají dětem do kapsáře fotky, aby se děti mohly podívat a smutno jim nebylo. Já s tím měla trošku problém, měla jsem strach, že se naopak rozesmutní víc. Ale dostala jsem tip, který se mi zalíbil a rozhodla jsem se jej zrealizovat: koupily jsme fixu a každé ráno, až půjde Meda do školky, jí nakreslím na ruku srdíčko. A sobě taky. Když bude jedné z nás smutno, srdíčko můžeme pohladit nebo zmáčknout - a bude to stejné, jako by Medu pohladila nebo objala maminka. Uvidíme, zda to bude fungovat, vyzkoušely jsme to hned a "nasucho" to mělo úspěch veliký.

 

První týden ve školce byl dle očekávání: namotivované dítě se těšilo, první den bezproblémový odchod do herničky (naše označení prostoru pro hraní ve školce - v šatně je dítě s maminkou, tady se loučíme, za dveře do herničky jde sama), můj návrat obrečela, jak na ni dolehly emoce. Během dne plakala dvakrát, jednou proto, že si skřípla bříško zipem. Druhý den už věděla, do čeho jde, ráno vstávala se slovy: Meda do školky ne! Za mě bylo úterý nejhorší, odevzdala jsem plačící dítě. Když se uklidnila, zvládla bez pláče zbytek dne. Středa je posledním dnem školkového týdne, jít nechtěla. Do herničky jsem s ní šla proti předpisu i já, Meda ale byla roztěkaná, hrát si nechtěla, jen přebíhala od jednoho ke druhému. Dohodly jsme se, že jdu zavolat babičce, aby po obědě přišla pro Medu se mnou. Opustila mou náruč, vlezla si  na klín k paní učitelce a já odešla. 

Druhý týden ve školce byl po víkendovém odpočinku lepší, ale stejně vstávala v pondělí s tím, že do školky nejde. Celou cestu to opakovala. V půli cesty se začala situace vyhrocovat, tak jsme si vyprávěly, jak to ve školce chodí a že po obědě se ve školce spinká. Na otázku, zda i ona chce ve školce spinkat, mi sdělila, že rozhodně ne a že by měla maminka přijít hned po obědě. OK, to jsem jí slíbila - a dodržela! V úterý se jí v šatně bradička sice klepala, ale dala mi pusu a odkráčela do herny sama. A ve středu mi dala pusu, i když ještě neměla ani bačkorky na nohou, a odběhla do herničky s veselím. Uf, snad to takto bude pokračovat!

A dál to šlo už jen a jen lépe. Dala pět týdnů školkové docházky (pondělí-středa, po obědě domů) a pak onemocněla, dva týdny zůstala doma, poté přišly Vánoce. Opravdu jsem měla z pondělí obavu - lehce oprávněně, vstávání bylo nepříjemné pro nás pro obě, ale do školky šla v pohodě, v úterý už šla s radostí a bylo vidět, že se těší. 

Fixu už dávno nepoužíváme. Večer si vždy řekneme, co bude ráno, jestli školka nebo co se bude dít. Pokud se jde ráno do školky, tak to hned z postýlky hlásí, odchází s radostí a ve školce se jí prostě líbí. Slovy těžko vyjádřit, jak ráda za to jsem!

Závěr před prázdninami? Měly jsme dvě nebo tři plačtivá loučení, důvod jsem úplně nerozklíčovala, nejspíš únava, možná nějaká nemoc, která se o Medu pokoušela, možná jen náročnější období. Byly taky emoční pláče při vyzvedávání - většinou proto, že nechtěla domů a chtěla ve školce spát. Dvakrát také proto, že spali v jiném oddělení a to Meda moc nedávala. Ale všechny smutky brzy přešly a my skončily školní rok s radostí. A s těšením se zpátky do školky. Přes prázdniny o školce mluvíme, Meda se těší, pořád se ptá, kdy už půjde. Já mám z návratu obavy, zejména proto, že Meda půjde ještě tři dny v srpnu, což školka ještě jede v prázdninovém režimu pospojovaných tříd. Ale ona se těší, takže jí věřím ;)

 

Nový update po prvním pololetí: ačkoli do školky chodí ráda, někdy se jí nechce - je to normální? Je! Když má jít po spinkání, občas se jí nechce - je to normální? Je! Někdy chce, abych pro ni po spaní přišla hned po svačince, jindy si chce po spaní pohrát a mám přijít později - ráno mi sama řekne, jak to chce, já se to snažím dodržet, pokut to jen trošku lze. Prostě je to jak na houpačce. Ale ono se není čemu divit, však moje emoce taky nejsou konstantní....