Hračky

Přála jsem si, asi jako každá maminka, aby hračky děťátko rozvíjely. To se odrazilo nejen na výběru hraček, ale také na jejich využívání. 

Dcerce bude 7 měsíců a prozatím nemá žádnou hračku na baterie, nic, co by vydávalo umělé zvuky atd. Těším se na „mňoukací knížky“ (takové ty s tužkou, kdy po ťupnutí na patřičné místo kniha vydá zvuk), ale na ty je opravdu čas. Jsem ráda, že mí blízcí toto respektují a nejsme zavaleni plyšáky, kteří dokola hrají stále tu samou melodii. Namísto toho pořizujeme miminkovské knížky, hračky více didaktické, rozvojové, takové, které zvídavou holčičku zaměstnají a neomrzí.

Dalším aspektem zůstává, jak s hračkami pracovat. Jasně, hrát si. Ale i tady je více přístupů. Nechci, aby byla Meda zavalena hračkami, zahlušena podněty. Vždy ji podám pár hraček, popř. jí nabídnu košík a ona sama si z něj nějakou vezme, s těmi si hraje. Když vidím, že ji hračka omrzela a sáhla po jiné, dám ji pryč a vyměním za jinou. Po ruce má stále hraček dostatek, třeba tři, pět, sedm – dle situace, ale rozhodně ne všechny hračky, aby jen nepřebírala jednu po druhé a s ničím si nepohrála. Jediný moment, kdy má k dispozici svůj třílitrový plastový kyblík s hračkami celý, je chvíle, kdy si z něj hračky postupně vyndává a hra nespočívá v tom, že si hraje s jednotlivými hračkami, ale v samotném vyndávání. Dalším stupněm bude chvíle, kdy hračky opět do boxu dokáže vrátit. To zatím neumí a hračky stále vracím já. Ale věřím, že s pečlivostí, s jakou na hračkách pracuje, i toto přijde.

Budu pro vás chystat krátké recenze hraček, které jsme domu pořídili nebo dostali, třeba vás některé zaujmou.

 

Všechny články z kategorie naleznete zde.