Recepty pro děti

Jak šel čas, musela jsem se smířit s myšlenkou, že už nemám maličkaté miminko v zavinovačce - a nadešel čas příkrmů. Pojďte se mnou sledovat, jak jsem bojovala!

Předně musím říct, že jsem se rozhodla akceptovat veškeré rady pediatričky a těmi se řídit. V pěti a půl měsících jsem tedy začala nemléčnou kaší - kvůli zvykání si na lepek. Zpočátku jsem se ji snažila připravovat z mateřského mléka, později jsem dávala půl napůl s vodou. Ač jsem kojila, časem prostě mléko navíc nebylo, takže jsem kaše začala připravovat pouze z vody. Vzhledem k velmi citlivému zažívání mé dcery jsem si neriskla dávat umělé mléko, když na něj nebyla zvyklá, i kaše její trávicí systém zpočátku dost zatěžovala. Proto jsem se neřídila návodem na krabičce, ale připravovala kaši výrazně řidší, aby miminko nenadýmala nebo příliš nezahušťovala stolici. 

Kaši jsem dávala týden, vždy v poledne, aby se maličká seznámila se lžičkou a také s novou chutí. Po týdnu jsem začala dávat kaši k první večeři a v poledne jsem ji nahradila zeleninovými, později masozeleninovými příkrmy. Zeleninové příkrmy jsem dávala tři týdny, poté jsem zkusila přidat první maso - domácí králík. Maso mělo chuťově velký úspěch, trávicí trakt jej bohužel tolik neocenil.

Protože ale večerní kaše nepřinesla kýžený úspěch, tedy prospanou noc, a protože dcera postupem času přestala večer kaše chtít, dala jsem na rady zkušenějších a přesunula kaše na snídani. Tedy v dny, kdy si dala dcera mléko brzy a snídaně byla o něco dříve než obvykle, tak aby mi vydržela pohodlně do dopolední svačinky, nabídla jsem kaši. Světe div se - k večeři ji nechtěla, ale ráno snědla celou misku. A tak se kaše stala jednou z alternativ snídaní.

Detailněji jsem se o tom, jak jsem zaváděla jednotlivá denní jídla, rozepsala tu.

Všechny články v kategorii