Zavádění příkrmů

V tomto článku bych vám ráda nastínila, jaká denní jídla jsem postupně zaváděla. Můj systém vychází z kombinace rad od pediatričky, odborné literatury, zkušeností mé maminky a mého úsudku, který je ovlivněn denním režimem, zvyky a povahou mé dcerky. Dcerka je plně kojená, s příkrmy jsem začala o něco dříve, než se uvádí (tedy 5,5měsíce namísto půl roku) - dcerka málo přibírala, měla velký zájem o jídlo, které jsme jedli a první dva týdny byly opravdu jen kašičkovo-zvykací.

Na radu lékařky jsem začala s nemléčnou kašičkou. Tu jsem zpočátku chystala v poledne, abych viděla, zda si na ni maličká zvykne a nebude mít s kaší problém. První dva týdny se jednalo o porci připravenou z 10ml vody či mateřského mléka, takže opravdu jen pár minilžiček. Poté, co se kašička stala součástí našeho jídelníčku, jsem ji přesunula na první večeři (poté koupání, pak mléko, pak spát). Kaši bohužel čekal později ještě jeden přesun, a to asi v 10m. Dcera začala večerní kaše bojkotovat, takže jsem nabídla polévku (s velkým úspěchem) a kaši začala zařazovat občas ke snídani. Ranní kaši kupodivu neodmítala. Vzhledem k množství sacharidů, které kaše obsahuje, je to vlastně jen a jen dobře, jsem si vědoma toho, že kaše na noc vhodná není, a proto jsem to vlastně uvítala.

V momentě, kdy jsem kaši začala dávat večer, jsem v poledne zařadila zeleninový příkrm, zhruba po měsíc to byl už masozeleninový příkrm. Po každém obědě jsem dokojila a postupně zvedala dávky příkrmu, začínala jsem asi na 30g zeleniny, cílem byla denní porce miminka v 7 měsících, což je okolo 200g. Protože moje dcerka příliš nevyhledává lahvičku (ať už s vodou, nebo s čajem), nebránila jsem se dokojení po obědě s tím, že porce nebyla plná (max. 160g). Tento postup jsem probírala s pediatričkou a zvolily jsme jej jako vhodný, abych podpořila laktaci.

U večerní kaše jsem ale dlouho nezůstala (důvody naleznete v mém článku o kaších) a raději ji nahradila polévkou.

Dalším jídlem, které jsem zavedla do jídelníčku, a to asi až v 8m, byla dopolední přesnídávka v podobě ovocné (doma vařené) přesnídávky, postupně jsem začala zařazovat čerstvé ovoce (banán), mix. čerstvého a vařeného (jablečná přesnídávka s mrkví). Do ovoce lze třeba podrtit dětské piškoty, uvařit "puding" (z vody, ovoce a kukuřičného škrobu).

Čtvrtým denním jídlem byla odpolední svačina, kterou jsem se snažila mít mléčnou. Rozhodla jsem se pro bílé jogurty, které jsem chtěla doplňovat domácí přesnídávkou či čerstvým ovocem. Někdy jsem k jogurtu dala domácí piškot, asi po roce věku dítěte třeba i kousek nějaké domácí buchty. Ve zdravé výživě kupuji perníčky bez cukru, pouze s datlovým sirupem, chutnají mně i dceři a je z nich oblíbený dezert.

Poslední denní jídlo, které mě čekalo, byla snídaně. Nějak mi nešla do jídelníčku zařadit, časově mi to vůbec nesedělo. A pak najednou to samo přišlo, vlastně ani nevím jak, zcela přirozeně, jako by si Meda tohle jídlo načasovala sama.

 

No a tady je konečný model, ke kterému jsem se dopracovala lehce po prvních narozeninách.

• mléko po probuzení
• snídaně
• přesnídávka
• oběd
• svačina
• večeře
• mléko před spaním

A ještě poznámka k mléku po jídle. Zpočátku jsem po každém jídle dokojila. Nejprve jsem vyřadila mléko po dopolední snídani, pak po odpolední. Lehce po prvních narozeninách jsem vyřadila mléko po obědě. Zůstalo mi tedy kojení ráno, večer a v noci. To mi vadilo nejvíce, dcera se budila i několikrát za noc a neměla jsem pocit, že má hlad. Brala jsem si s sebou do ložnice čaj, že jí dám v noci napít, ale nikdy mi k tomu nepřišla vhodná příležitost, raději jsem to řešila mlékem. Až jednou v noci stála v postýlce a volala, bylo to asi hodinu po kojení a mně prostě nepřišlo, že má hlad. Vzala jsem ji do náručí, stulila do klubíčka, dala čaj, ona se napila a spokojeně usnula. Tak jsem nejprve vyřešila druhé noční kojení (obvykle mezi 2. - 4. hod. ranní), později i první noční kojení (někdy po půlnoci). Sice to pomohlo jen částečně - dcerka chce napít čaje i 4x v noci, ale cucne si, pomazlí se a spí dál.