První dny doma

S novou situací jsme se sžívali všichni postupně a každý po svém. Nejlépe ji zvládla Meda, která si evidentně řekla něco ve smyslu: konečně doma! Hodila kopýtka nahoru a byla v pohodě. My to měli těžší. První noc doma vypli proud a já přebalovala ve světle svíček. Druhou noc doma nám lítala po terase kuna a snažila se dostat do ložnice. Třetí noc začala Meda plakat a euforie se začala střídat s beznadějí. Ano, šestinedělí není přeceňované. Ano, je to období emočně značně nestabilní, v mém případě ode zdi ke zdi. Hodně mi pomáhalo, že mám maminku blízko a mohla jsem ji kdykoli přivolat o pomoc. Všechno se začalo pomalu urovnávat.