Přílohy pro děti

Vhodně vybrat správnou přílohu není až tak složité. Někdy mi ale dochází nápady, někdy něco nezkombinuji dobře a dcerku bolí bříško. Jaké přílohy volit? A kdy je správný věk na jejich zavedení?

Pro přehlednost jsem se pokusila rozdělit jednotlivé druhy příloh do kategorií, jak by k sobě mohly patřit.

 

OBILOVINY

Rýže

Druhů existuje nespočet. Pro děti zvolíme na první příkrm co nejobyčejnější, později můžeme zavést i rýži jasmínovou či indiánskou, pro větší děti pak i rýži natural.

Rýže je přirozeně bezlepková. Je dobře stravitelná, vhodná je i při průjmech (staví stolici, nenadýmá, je šetrná k zažívání), ale pokud má dítě potíže naopak se zácpou, měli bychom s rýží postupovat opatrněji, stejně jako s mrkví.

Navíc je variabilní, má obdobné využití jako kuskus či quinoa – hodí se k omáčkám, do polévky, ale také jako základ do rizota (tím mám na mysli verzi tzv. srbského rizota, nikoli italského – to je hůře stravitelné a pro nejmenší děti se nehodí, navíc do italského rizota upotřebíme kulatozrnnou rýži arborio či carnaroli).

 

Kuskus

Malé kuličky ze spařené pšeničné krupice u nás před třiceti lety neznal téměř nikdo. Dnes jsou oblíbenou součástí jídelníčku nejen dětí, ale i dospělých. Kuskus má obdobné využití jako rýže, chová se ale úplně jinak.

Rozdíl je už v přípravě, obvykle stačí zalít kuskus horkou vodou a nechat jej odstát. Přesto pro menší děti není od věci kuskus chvíli povařit, aby byl opravdu dokonale měkký.

Rozdíl je také ve složení. Tím, že je kuskus z pšenice, obsahuje lepek. Navíc je pro trávicí ústrojí hůře stravitelný než rýže. Pořád se ale jedná o potravinu, která patří do jídelníčku nejmenších strávníků, protože v celkovém měřítku je stále velmi šetrný v porovnání s jinými obilovinami. Mnohé maminky při zavádění lepku do jídelníčku sáhnout právě po kuskusu.

 

Bulgur

Bulgur je podobný vzhledem i využitím v kuchyni kuskusu. Nejedná se ale o pšeničnou krupici, ale o drcenou pšenici. Stejně jako kuskus tedy obsahuje lepek. Je také obdobně lehce stravitelný, příprava je rovněž rychlá a snadná. Bulgur je výživově mírně hodnotnější než kuskus, je ale zase ve větších kouscích, což nemusí nejmenším dětem vyhovovat.

 

Jáhly

Mezi poněkud opomíjené přílohy patří bezlepkové jáhly, které byly v minulosti základem jídelníčku, avšak později byly vytlačeny rýží, která je bezpochyby snazší na přípravu.

Jáhly jsou vyrobené z loupaného prosa a mají podobu maličkých kuliček. Využití naleznou v jahelníku, ať již nasladko (obdoba rýžového nákypu) či naslano (obdoba rizota), v jáhlové kaši, použít se dají ale také jako příloha.

V současné kuchyni nacházejí uplatnění spíše jako předpřipravená potravina (třeba v instantní kaši), roli v tom jistě hraje náročnost přípravy – jáhly je dobré před přípravou propláchnout a několikrát spařit horkou vodou, aby se zbavily nežádoucí nahořklé chuti.

 

Polenta

Jedná se o kukuřičnou kaši, která je oblíbená v řadě evropských kuchyní, ať již se jedná o Rumunsko, Maďarsko nebo Itálii. U nás je poněkud opomíjená a je to škoda, protože se skvěle hodí k tučným pokrmům – fantasticky vyvažuje třeba tučný pečený bůček.

V dětském jídelníčku nalezne polenta uplatnění hravě. Konzistence je dětem milá, příprava instantní polenty je snadná (doporučuji postupy z Kuchařky pro dceru).

I pro dospělé jistě stojí za zkoušku, třeba zaujme. Nemusíme ji použít jen jako přílohu v podobě kaše, zapečené polenty či placek. Podává se také samotná se sýrem, lze ji využít k zahuštění polévky či zapéct.

 

Těstoviny

Od písmenek do polévky po špagety jsou těstoviny průvodcem malých jedlíků. U nejmenších dětí se opravdu hodí začít právě písmenky do polévky (s tím, že je využijeme jako klasické těstoviny, ale není nutné je tolik /nebo dokonce vůbec/ kousat. Hodí se tedy pro zvykání na malé kousky v jídle. Pro větší děti nebo pro BLW se pak nabízejí kolínka, penne, makarony či špagety, se kterými je nekonečná zábava.

Těstoviny nemusí být pouze pšeničné. Z méně tradičních druhů bychom rozhodně neměli opomíjet těstoviny pohankové, o kterých se více dočtete níže. Přirozeně bezlepkové jsou rýžové či kukuřičné těstoviny, barevně atraktivní jsou zase čočkové či hrachové těstoviny, výživově hodnotné zase žitné či špaldové těstoviny.

Je nasnadě, že se hodí jako příloha. Nicméně zapečené těstoviny můžeme v baby úpravě podat i menším dětem.

 

Kroupy, krupky (lámanka)

Protože nadýmají, nebudou na dětském jídelníčku úplně figurovat. A až přijde čas na jejich zařazení, zapadnou, protože tou dobou se děti již stravují jako rodiče a v mnoha rodinách se kroupy ani krupky zkrátka nevaří. Ale je to škoda.

Koupy jsou zrna obilovin, která jsou zbavena obalu, součástí je i klíček. Nejčastěji se setkáme s kroupami ječnými, k dostání jsou ale také kroupy třeba pohankové. Jsou velmi bohaté na vlákninu, bílkoviny, vitamín B a E a také na vápník, železo, zinek či hořčík.

Jak už bylo zmíněno, kroupy jsou nadýmavé a hůře stravitelné, proto je nutné namočit je před použitím do vody. Ideálně večer zalijeme kroupy vodou a ráno můžeme použít – jako zavářku do polévky, jako základ kaše nebo využijeme do hlavního chodu. Z krup se připravuje houbový kuba, můžeme ale také připravit kroupové rizoto či židovskou tradiční specialitu šoulet. Avšak hodí se k zapékání spolu se zeleninou do nákypu, můžeme je také servírovat třeba ke smetanové omáčce místo rýže.

A jaký je rozdíl mezi kroupami a krupkami? Krupky neboli lámanka jsou lámané či drcené kroupy. Jsou menší a nevyžadují tak dlouhé máčení (postačí jim klidně jen hodina).        

 

 

PSEUDOOBILOVINY

Jedná se o semena rostlin, která mají v kuchyni shodné využití jako obiloviny, z botanického hlediska však nepatří mezi obilí. Patří sem pohanka, quinoa a amarant. Jedná se o plodiny neobsahující lepek. Všechny uvedené plodiny je možné zavádět od 6. měsíce věku dítěte, ale rozhodně není důvod zavádět je před zeleninou. Navíc vzhledem k vyššímu obsahu vlákniny budou mít vliv na zažívání, proto je třeba začínat se zaváděním obezřetně a po malých dávkách.

 

Quinoa

Jedná se o merlík čilský, rostlinu z čeledi laskavcovitých. Jak název napovídá, pochází z Jižní Ameriky. To, co kupujeme v obchodě jako quinou, jsou semena rostliny. Quinoa nalezne využití nejen jako příloha, ale dobře se hodí také k přípravě kaší, zahuštění polévky a nebo ji můžeme přidat do domácího müssli. Quinoa obsahuje thiamin, kyselinu listovou, vitamin C či beta-karoten.

Quinoa se hodí již od 6. měsíce věku dítěte. Díky velikosti kuliček s ní nejspíš nebudou mít problém ani děti, které ještě nejedí kousky ve stravě, případně ji není problém rozmixovat s dalšími ingrediencemi.

Je to vlastně alternativa kuskusu. Připravit z quinoy můžeme třeba rizoto či nákyp, servírovat ji můžeme ale také k omáčce a nebo s ní můžeme „nastavit“ třeba placičky z mletého masa.

 

Pohanka

Pohanka je jednoletá rostlina z čeledi rdesnovitých. Pochází z Číny a do Evropy se dostala díky kočovníkům z východu (pohanům, odtud také její název). Obsahuje rutin (vitamin P), bílkoviny, vlákninu, ale také draslík, fosfor, železo, měď, selen, vápník či zinek nebo vitamín B. Naopak neobsahuje lepek. Obsah vlákniny je poměrně vysoký, a tak může být pro malého strávníka pohanka hůře stravitelná. Dejte zpočátku jen opravdu malé množství a se zaváděním není důvod spěchat, zvláště pokud máte citlivější děťátko, můžete vydržet klidně až do 9. měsíce.

Zařadit do jídelníčku můžeme pohanku třeba pohankovými křupkami. Zakoupit můžeme nejen zrna, ale také pohankovou lámanku, vločky a nebo pohankové těstoviny. Pohanka je chuťově výrazná a je možné, že bude chvíli trvat, než jí děti přijdou na chuť.

Klasická pohanka či lámanka se hodí na přípravu pohankového rizota, podávat ji můžeme jako přílohu k omáčce, připravit z ní můžeme kaši (a nebo ji zakoupit prefabrikovanou).

Dobré jsou také pohankové těstoviny. Jen je třeba počítat s tím, že se mají tendenci rozvářet. Na vaření jsou přátelštější soba nudle (japonské pohankové těstoviny, připomínají kratší placaté špagety). Při jídle garantují dětem nekonečnou zábavu, rodičům už trošku méně.

 

Amarant

Jedná se taktéž o rostlinu z čeledi laskavcovitých, konkrétně o laskavec, pochází z Jižní Ameriky. Je bohatý na minerály a bílkoviny, obsahuje železo, hořčík, měď, fosfor nebo mangan. Využijeme jej jako alternativu ke kuskusu, stejně jako quinou – rizoto, kaše, zavářku do polévky, můžeme jej přidat do sekané nebo do karbanátků. Tedy v případě „kuliček“. Koupit můžeme také amarantové vločky, ty se budou hodit do müsli, z amarantu se vyrábějí také těstoviny. Zavádíme stejně jako quinou, je možné jej podávat od 6. měsíce.

Oproti předchozím dvěma přílohám je amarant náročnější na přípravu a nechová se až tak úplně typicky. Návod na přípravu naleznete třeba v Kuchařce pro dceru.

 

BRAMBORY

Možná byste čekali, že budou brambory na prvním místě, vždyť je to klasika naší kuchyně. Nezačala jsem jimi záměrně, protože ani brambory nejspíš nebudou první přílohou, kterou svým dětem nabídneme.

Brambory doporučuji vyzkoušet mezi prvními příkrmy, je ale možné, že půlročnímu dítěti chutnat příliš nebudou. Později po zavedení masa je fajn je zkoušet jako přílohu k omáčce s masem (typu guláš – dlouho tažené maso v omáčce, do kterého bramboru vidličkou rozmačkáme). Jsou děti, kterým bude struktura brambor vyhovovat, mnoho dětí má ale s bramborami jako s přílohou potíže.

Brambory jsou sice univerzální, ale jsou kombinace, které nejsou vhodné pro malé strávníky či pro osoby s citlivým zažíváním. Možná si nedokážeme představit koprovou omáčku bez brambor. Zde je ale právě problém – při kombinaci mléka a brambor dochází k nakvašení brambor, což způsobuje nadýmání. Brambory také nelze mrazit, a to kvůli štěpení škrobů.

Bramborová kaše je u dětí oblíbená, pro nejmenší ji můžeme připravit z vody nebo z umělého mléka, po roce věku dítěte pak z mléka klasického, avšak převařeného. Na rozdíl od výše zmíněného problému s nadýmáním je u kaše opačný poměr množství mléka a brambor, takže bramborová kaše nenadýmá.

Hranolky budou na první pohled znít jako jídlo zcela nevhodné pro děti. Zapomeňme ale na fastfoody a velké množství přepáleného oleje. Když vyrobíme hranolky doma a upečeme je v troubě jen lehce zakápnuté olejem, získáme alternativu přílohy, která zas tak nezdravá není. Navíc se v malé dětské ruce proužky brambor dobře drží, takže babyverze hranolek bude vhodná nejen pro BLW metodu, ale také pro děti, které s jídlem do tlapek teprve začínají.

Bramborový salát si však odpustíme a malým dětem jej servírovat nebudeme, to samé platí pro německé brambory. Můžeme však připravit salát rozložený - kořenová zelenina, brambory, případně vajíčko, to vše nakrájené na kostičky. Jako pojidlo lze využít jogurt. Sama však nemám pocit, že se jedná o bramborový salát...

Batáty neboli sladké brambory nemají s klasickými bramborami krom tvaru příliš společného. Ale mezi příkrmy by se objevit rozhodně měly. Jsou, jak název vtipně napovídá, sladké, takže pro první příkrmy jsou jako stvořené. Vhodné jsou i při BLW – batátové hranolky můžeme podusit, pro starší děti upéct zakápnuté troškou oleje v troubě.

 

KNEDLÍKY

Stejně jako v případě hranolek bude nabídka knedlíků možná překvapivá. Je třeba zdůraznit, že hovoříme o domácích knedlících a ne kupovaných polotovarech.

Bramborové knedlíky (a nebo bramborové šišky, noky či gnocchi) můžeme servírovat dítěti v momentě, kdy akceptuje kousky v jídle. Připravíme je buď pouze ze žloutku, nebo po roce věku dítěte z celého vajíčka. Je jasné, že se nehodí k pečené kachně nebo vepřu-knedlu-zelu (tedy hodí a moc, ale ne pro nejmenší, samozřejmě), budeme je servírovat třeba k omáčce (typu guláše – maso pomalu a dlouho tažené v omáčce, třeba i se zeleninou; omáčku můžeme na závěr vhodně zahustit, třeba právě tou zeleninou, případně moukou, třeba rýžovou či ovesnou).

Gnocchi můžeme připravit s kuřecím masem či špenátem, smetanu však pro nejmenší vynecháme, pro starší děti přidáme, ale dbáme, aby byla (alespoň zpočátku) řádně provařená.

Houskové knedlíky jsou poměrně kalorické, je potřeba si ale uvědomit, že malé dítě sní třeba jen půl knedlíku. A pokud je do jídelníčku zařadíme pro zpestření jen výjimečně, není na nich rozhodně nic špatného. Jen pozor na knedlík kynutý – nadýmá. Navíc můžeme zkusit do knedlíku přidat mrkev a nebo různé bylinky a tím jej odlehčit a zatraktivnit.

Noky mohou být buď bramborové (tedy gnocchi, vizte výše) a nebo máslové (z mouky) – takové se hodí třeba k slepici na paprice. Pro nejmenší rozhodně nejsou vhodné, je to vlastně jen máslo s moukou a mlékem, zařadíme je až pro starší děti.