Povinná školková četba

Připravit na mateřskou školu se nechá různými způsoby. Sama jsem trikům, jak usnadnit dítěti i rodiči první velké odloučení, věnovala hodně času a naši cestu jsem detailně popsala. Když proběhla prvotní adaptace, myslela jsem si, že téma „zvykání si“ je za námi. OMYL! Od nástupu do školky v listopadu přišly do prázdnin ještě dvě krize. A nejednalo se o krize spojené s nástupem po prázdninách nebo po nemoci. To prostě jednou ráno v půlce týdne vedete dítě do školky a ono začne v šatně plakat. A vy nevíte proč, tyhle situace jste už zapomněli… A co teď? Teď je čas oprášit staré dobré seznamování se – a mluvit, hrát si, mluvit a hrát si. A mazlit se.

Pokud bych měla zmínit nejdůležitější prvek v celém našem školkovém povídání, byly by to knížky. Chcete pár tipů?

 

DIY: Naše školka

Začnu netradičně. Nejlepší knížku jsem nekoupila, ale dostala. Jednalo se o obrázkovou knížečku, kterou vyrobila maminka jednoho chlapečka ze Mediny třídy. V knížce jsou autentické obrázky ze školky, fotky třídy, vyučujících. Je to vlastně takový denní program tříletého dítěte: od vstávání přes šatnu, svačinku, vycházku a oběd až po vyzvednutí maminkou.

 

První knížka o školce

Z těch „opravdových“ knížek byla naše první Lesníškolka. Jedná se o malé leporelo s jednoduchým příběhem, důraz je kladen na popis jednoho školkového dne. Knížka je zábavná, edukativní, vtipná a aktivizační. A hlavně je zcela nenásilná. Jen je tedy za mě trošku zavádějící název, protože se nejedná i školku lesní v moderním pojetí alternativního školství, ale o školku pro lesní zvířátka.

 

Jak to ve školce vypadá

Protože mám knížku Rok v lese, kterou milujeme obě, já i Meda, koupila jsem vcelku automaticky Rok ve školce. První zaváhání přišlo, když mi Meda říkala, že tuhle mají ve školce! No, ok, budiž, tak bude asi dobrá… Pak jsem knížku otevřela. A asi se tu s dcerou neshodneme. Meda vydrží koukat na obrázky, prohlížet si je a přemýšlet o nich, na mě jsou naopak obrázky až příliš chaotické a popouzí mě anarchie, která ve školce vládne (a tím nemyslím nepořádek nebo tak něco, ale celkově školka v tomto podání působí poměrně chaoticky). Pro děti, které do školky chodí, je fajn, jako motivační bych ji ale nezvolila.

 

Druhou alternativou je pak Velká knížka ŠKOLKA pro malévypravěče. Osobně bych řekla, že je méně chaotická a více názorná, lépe se u ní nechá povídat. S Rokem ve školce mi ale přijde, že se dítě více zabaví samo. Každopádně pro dítě, které školka teprve čeká, bych zvolila Velkou knížku.

Když nastoupí strach…

Nebyla jsem si jistá, jestli chci pořídit knihu Nechci doškolky z nakladatelství Svojtka. Dostala jsem na ni ale hodně kladné doporučení, a tak jsem ji zkusila. A víte co? Je parádní! Každý dětský strach je tu vysvětlen. Není vyvrácen, autor zmiňuje, že může přijít pláč, ale nijak to nekritizuje, neobhajuje, pouze vysvětluje a nabízí řešení. Na závěr je tu řada aktivizujících otázek, které mohou pomoci dětem i dospělým o školce konstruktivně hovořit.

Nevím, jestli se mnou cloumají hormony, ale při prvním čtení mi knížka přišla natolik dojemná, že jsem bulela jak želva. Možná taky proto, že jsem v celém tom čtení viděla sebe i Medu. A taky proto, jak se Meda stavěla „na stranu maminky“ – chlapeček v knížce má strach, že se mu budou větší děti posmívat, reakce Medy byla ve stylu: nene, to není pravda, tady nikdo dětem neubližuje.

… a není to jen strach ze školky!

Ze školky si Meda přinesla nové strachy. Strach ze strachu. Strach z čertů. Strach, že se stane něco špatného. My ji doma nestrašíme. Ničím, nikým. Ale ve školce vyslechne ledacos. A samozřejmě, že nejen tam, okolí mnohdy něco mimoděk zmíní, některé výchovné vzorce, které babička 50 let nepoužila, se najednou dostanou napovrch, dítě vyslechne část rozhovoru, který špatně pochopí. Může to být cokoliv. A tak přijde strach ze tmy, bubáků a čertů. Na boj se strachem mohu jen doporučit knížku Už se nebojím. Jednoduchá čtyřverší řeší beránkovy strachy, které ale, ruku na srdce, mnohdy prožíváme i my, dospěláci! Navíc má knížka výklopná okýnka, takže je ještě o něco zajímavější. Shrnuto: rýmuje se, nutí k aktivitě, má zajímavé obrázky.

Antistrachových knížek nalezneme celou řadu. Může to být knížka Nebojím se tmy, která zpracovává obdobné téma jako Už se nebojím. Knížka Já už se nebojím je krátký příběh o Honzíkovi a jeho večerním strachu. Do čtveřice pak zapadne ještě kniha Bafni na něj. Jedná se vlastně o hororové leporelo pro nejmenší, s interaktivními prvky, navíc pochází z pera českého autora.

 

Edukace pro rodiče

Něco, co nepotřebuju. Jsem přeci z oboru… Jenže ouha, ono řešit ostatní je docela snadné, ale řešit sebe sama, to je pořádná fuška. A tak jsem pokorně sáhla po knize Jak přežít školku, která shrnuje vývoj dítěte od 2. do 6. roku života. Co si budeme povídat, o nejmenších nalezneme celou řadu knih, více či méně odborných, nicméně zdrojů je řada. Jak dítě roste, dochází čas, síla, mnohdy i chuť, navíc často máme dojem, že „to nejhorší“ je za námi, vždyť už nemáme kojence, co se o sebe nepostará, ale lidskou bytost, která přesně ví, co si vezme na sebe. Oukej, možná přesně neví, co si vezme, ale rozhodně ví, co si nevezme! (jo, přesně to, co vybrala máma, trapka…) A tak se nabízí knížka, která seznamuje rodiče s vývojovými změnami dítěte školkového věku. Se změnami, které jsou překotné. Nejen, že popisuje vývoj, ale navíc poskytuje cenné rady, jak jej zvládnout. Kniha vychází z respektujícího rodičovství a musím uznat, že není vůbec pitomá. A nejlepší rada celé knihy? „Při vyzvedávání svých dětí ze školky byste měli mít vyrovnanou hladinu cukru v krvi. Dejte si proto předtím kousek čokolády nebo pár oříšku. (…) Převezměte jako dospělí odpovědnost i sami za sebe – a snězte kousek čokolády.“